Civilizační choroby

CO2 není usvědčeným viníkem globálního oteplování

31.03.2010, 14:50, Jan Lichnovský

Zajímavé postřehy týkající se globálního oteplování a vlivu dnes populárního viníka - kysličníku uhličitého (CO2)

   Bezprostřední souvislost mezi koncentrací CO2 v atmosféře a růstem průměrných teplot není prokázána, i když podle paleoklimatologických měření se může zdát, že je tomu naopak. V posledních 400 000 letech zemské klima nikdy nebylo dlouhodobě ustálené. Cyklicky se měnící koncentrace CO2 oscilovala mezi 190 až 290 ppm (ppm = jeden díl z milionu, např. 1 ml z 1 m3) a odchylky od současné teploty dosahovaly -8 až +2 °C. Změna koncentrace CO2 v rozmezí 100 ppm je spojena se změnou teploty v rozsahu 10 °C. Co bylo příčinou těchto významných změn, se spekuluje. Rozhodně z těchto údajů nevyplývá vztah příčiny (růst koncentrace CO2) a následku (oteplení).

V posledních 150 letech, v důsledku spalování fosilních paliv, koncentrace CO2 narůstá a na počátku 21. století již dosahují hodnot kolem 380 ppm. Protože koncentrace stoupla o téměř 100 ppm oproti cyklickým maximálním hodnotám, měla by se podle paleoklimatologického modelu teplota zvýšit téměř o 10 °C. Průměrná globální teplota v posledním století však stoupla jen o 0,6 °C. Z toho lze usuzovat, že teplota na planetě Zemi a koncentrace CO2 spolu přímo nesouvisejí.

Často používaný argument, že v poslední dekádě minulého století bylo zaznamenáno takové množství extrémních jevů, které značně převyšuje jiná období, zpochybňuje jednoduchou rovnici "vyšší koncentrace CO2 v ovzduší = vyšší výskyt extrémů počasí". Koncentrace CO2 v atmosféře totiž roste přibližně stejnou rychlostí již 150 let . Platila-li by uvedená rovnice, poruchy počasí by se musely během této doby postupně zvýrazňovat a nekumulovaly by se do jedné dekády.
 

CO2 není nečistotou v životním prostředí

V souvislosti s poškozováním životního prostředí jsou často zmiňovány emise oxidu uhličitého.Opomíjí se však, že CO2 je přirozenou součástí zemské atmosféry a spolu s vodou základní stavební jednotkou veškeré živé hmoty. Bez fotosyntézy a bez skleníkového efektu by na Zemi nemohl existovat život. Oxid uhličitý v atmosféře není znečištění, či dokonce špína.

CO2 se navíc v atmosféře nachází v takových koncentracích, že i když jeho množství roste, na zdraví člověka nemá vliv. Vždyť ve vzduchu, který vydechujeme, je koncentrace CO2 stokrát vyšší než v atmosféře. Nikoho by nenapadlo označit sportovce jako znečišťovatele kvůli tomu, že při své činnosti produkují desetkrát více oxidu uhličitého nežli diváci, kteří je sledují z ochozů.

Životodárná fotosyntéza
 

   Fotosyntéza je chemická rekce, která ze surovin neživé přírody vytváří složky živé přírody. Je to reakce vody a oxidu uhličitého poháněná sluneční energií, která probíhá v zelené hmotě rostlin. Je fascinující, že ze dvou jednoduchých molekul se v řetězci přeměn vytváří miliony látek potřebných pro život v celé jeho rozmanitosti. Uvádí se, že 95 % biomasy na Zemi vzniklo fotosyntézou. Také prekurzorem fosilních paliv (zemní plyn, ropa, uhlí) byla fotosyntetizovaná hmota. CO2 je tedy bez přehánění základem života.

Je-li vyšší koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší, vytvářejí se podmínky pro rychlejší tvorbu biomasy. Profesor Nádr například odhaduje, že zvýšení výnosů kulturních plodin v posledním století je asi z jedné třetiny umožněno růstem koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší. Tato skutečnost není příliš známá. Vyšší intenzita rostlinné produkce je většinou spojována s novými technologiemi, ochrannými prostředky či genovou manipulací

   Změna klimatu a koncentrace CO2 se tedy zdá být uměle zveličeným problémem, v historii nikoli prvním. Před několika desítkami let se například běžně tvrdilo, že Země nemůže poskytnout dostatek potravy pro všechny a že neexistuje jiný mechanismus populační regulace než války a hladomory. Ty měly být vyvolány růstem počtu obyvatel. Stejně tak se dnes běžně tvrdí, že další zvyšování koncentrace CO2 přinese celoroční mrazy v Evropě a ze značné části amerického kontinentu udělá jednu velkou poušť. To, že takové předpovědi "stojí na vodě", části veřejnosti příliš nevadí. Hlasatele všemožných apokalyptických scénářů totiž většinou ani tak nezajímá jejich správnost, jako jejich mediální účinnost.

Autor Ladislav Kurc je pedagog  Fakulty chemické technologie VŠCHT Praha, působící v Ústavu organické technologie.

Celý článek "Podivné - CO2 není nečistotou v životním prostředí! " zde.